Březen 2018

Velikonočně - nemocně

31. března 2018 v 12:12 | Iris |  © Ostatní
Je to neuvěřitelný, ale nemoc si to umí neskutečně naplánovat.
Svátky jara jednou za rok a já su zase marod Zamračený
A to jsem si říkala, jak upeču po x letech beránka, konečně budu mít barevný vajíčka, nějakou krásnou výzdobu a ono zase nic.
To nenasere, to prostě přijde líto.
A výprasku v pondělí se stejně nevyhnu, kde je nějaká spravedlnost! S vyplazeným jazykem
Všichni jedou někam na výlet (alespoň v rádiu to říkali) a já trčím doma. Kdybych se dostala aspoň na Velikonoční slavnosti, kde je uprostřed náměstí krásná 2m vysoká kraslice, kterou nám poslalo Chorvatsko, samý stánek, samý dobroty a výrobky. Fakt mě to už nebaví.
Snad aspoň vy všichni si Velikonoc užíváte. A hlavně ať jsou veselé.
A přidávám moje loňský véca, taky nebyl čas Smějící se



Bledulky

27. března 2018 v 21:39 | Iris |  © Květy
Poslové jara ve slunečním hávu a v plné kráse.
Detaily květů fotím nejraději.



Žluté svazečky jehněd

25. března 2018 v 14:14 | Iris |  © Květy
Líska obecná, brzy z jara, ještě než se zazelená, je plná žlutých převislých jehněd, které jsou velmi nápadné.
A když je slunečno a modré nebe, tak jsou přímo neodolatelné.
Líska je keř, vzácně i jako strom a jsou to ty známé oříšky, které každý rád sbíral, a mně to přípomíná dětství.



Krása v údolí Chlébského potoka

24. března 2018 v 18:38 | Iris |  © Květy
Je to nádhera, když jdete stezkou kolem potoka, který lemují trsy a trsy bledulek.
Má to jen jednu vadu, kdyby tam nikdo nechodil, jejich krása by byla ještě větší.
Ty cesty, které jsou vyšlapané původně také byly zarostlé trsy bledulek, jenže člověk je tvor, který se chce kochat bez ohledu na to, jaké následky to bude mít. A proč se dívat zdálky, když může jít co nejblíž!
Když jsme tam loni jeli, říkala jsem si, že to bude nádherná podívaná, dokonce okolo potoka vede až 15km trasa, ale už při prvních krocích jsem byla zklamaná.
Nevím, zda se tam ještě někdy podívám.



Jarní

22. března 2018 v 18:48 | Iris |  © Básním
Napsala jsem dopis, jen adresát neznámý.

V kalendáři první jarní den byl
venku se ale opět mráz tetelil
příroda blázní
jen co začne svítit slunce
mrazy se vrátí
přesto všechno
sněženky a bledulky krčící se u země
snad slunce jim sukýnku trochu pozvedne
tulipánům listy koukají ven
krokusy se pyšní svým fialkovým nádechem
snad se už Paní zima rozloučí
a jaro se v hudebním rytmu roztančí.

P.S. Třeba nakonec k adresátovi dorazí Mrkající



Velikonoce se blíží

20. března 2018 v 17:57 | Iris |  Tvořím
Tak zase trochu toho tvoření.
Ráda pracuji s živým materiálem (ta vůně jehličí je prostě úžasná) i když, v tomto případě používám květy umělé, přeci jen je potřeba, aby to trochu vydrželo.
A musím říct, že co se týče umělých květů hodně zlepšili, některé jsou opravdu jako živé.



Za oknem

17. března 2018 v 16:36 | Iris |  © Zvířata
Nejen, že tam chumelí (ale to je v klidu, zatím je pořád zima a já bych nerada, aby chumelilo v květnu) ale taky je na okenním parapetu narváno a já se nedivím, 20kg černé slunečnice je skoro fuč.
Chodí na ni i Dlask, který mi dnes naprosto úžasně zapózoval a jeho pohled z očí do očí mě totálně dostal.
Obvykle, jak se pohne záclona, okamžitě uletí.



Kresba - Muffin

16. března 2018 v 8:08 | Iris |  © Kreslím
Mám ráda muffiny, kdo by taky neměl, ale po téhle kresbě je hodně dlouho nechci vidět Smějící se a když už, tak bez košíčku, ten mi dal zabrat nejvíc, i když, s tou čokoládou jsem zápasila taky.
Kresba - Pastelky, papír A4
Člověk ale má zkoušet, takže su přesvědčená, že to nebyl můj poslední kurz Mrkající



Když slunce vstává.....

14. března 2018 v 9:49 | Iris |  © Příroda
Zabarvené hlavně do červena?
Já bych to napsala i jinak, ale nerada bych tu zase rozpoutala diskuzi červených třešniček Smějící se a nebo ještě trochu dál na východ.
A ne, nechci Vás zlobit, ale my to tu v Brně tak máme Mrkající



Ještě jednou kousek jara

12. března 2018 v 20:22 | Iris |  © Květy
Opět jsem zaplula do obchodu, tentokrát za jasným účelem, koupit další květy.
Opět mám tři krásky a to přímo exkluziv, alespoň to tak měli napsáno Smějící se a co je psáno, to je dáno.
Při pohledu na ně, se mi rozjasní den, i když je zamračený a vytvoří mi úsměv na rtech, i když mi do smíchu zrovna není.
Ony to prostě umí Mrkající



Kousek jara doma

10. března 2018 v 18:08 | Iris |  © Květy
Jela jsem dopoledne do města a když jsem se vracela domů, zaplula jsem do obchodu (teda, ne že bych po tom obchoďáku tak prahla, ale nakoupit musím). Lidí naštěstí moc nebylo a já se nedivím, dneska bylo krásně, 12°C Usmívající se slunce nádherně hřálo a mně vyloženě nabíjelo energií, kdybych nespíchala domů, určitě bych se šla někam projít.
Když jsem odcházela, míjela květinářství, které barvami jen hýřilo, neodolala jsem a kousek jara si koupila domů.
Mám doma tři krásky, které nádherně voní a mají úžasný barvy.



Zajímavý východ slunce

9. března 2018 v 17:57 | Iris |  © Příroda
Nebe nebylo ani tak moc barevné, ale to Slunce stálo za to.
Byla to světle žlutá koule obalená v růžovo-fialkovém závoji.



Chybí mi moře

6. března 2018 v 17:17 | Iris |  © Moje cestování
Neskutečně mi chybí.
Procházet se po oblázkové pláži, kde nikdo není, poslouchat šumění moře, pozorovat racky, sem tam najít nějakou mušli.
Jako by to bylo včera.
Idylka.



Na bruslích

5. března 2018 v 8:18 | Iris |  © Zima
Bruslení. To je snad jediný zimní sport, u kterého přežiju i ty mrazy. A že v posledních dnech to byl nářez.
Sice je člověk spíš na zemi Smějící se než na bruslích, a trochu zmrzlej, ale tréninkem se to zlepšuje.
A když máte kluziště jen pro sebe, je to paráda, takový malý sólo Mrkající
Ale vzhledem k tomu, že má být teď o víkendu až 18°C, tak mi nezbude nic jiného, než vyměnit brusle za zahradní nářadí.Překvapený



Píšu

4. března 2018 v 9:44 | Iris |  © Ostatní
Ráda píšu, vždycky jsem ráda psala, pohledy k svátku, k narozeninám, na vánoce, na velikonoce, i celé dopisy, jen bohužel teď už není komu psát.
Původní adresy sice zůstaly v mém diáři, ale lidé si změnili příjmení a většinou i bydliště.
Musím říct, že v dnešní době internetu a telefonu mi to chybí čím dál tím víc.
Najít ve schránce ten kousek popsaného papíru s věnováním, nebo i celý dopis, jak se komu daří.
V určitých věcech by se ten pokrok mohl klidně zastavit. Vůbec bych se nezlobila.
Píšu ráda tiskacím, ale ještě raději psacím.
A co miluji, je vůně ořezané tužky.
Tak kdyby jste někdo chtěl poslat dopis, napište mi do komentářů adresu Smějící se
A jedno básnění na závěr.