© Moje cestování

Jizerky

27. srpna 2016 v 13:07 | Iris
Rok se s rokem sešel a opět přišla na řadu dovolená. Tentokrát padla volba na Jizerské hory.
A musím říct, že rozhodně nezklamaly, máme za sebou několik navštívených muzeí, několik hradů ( ještě teď mě bolí nohy Překvapený ale ty výhledy za to prostě stojí Mrkající) samozřejmě jsme nemohli vynechat Ještěd, a ZOO Liberec. Nezapomněli jsme ovšem také navštívit DinoPark a IQlandiu (což můj šálek kávy rozhodně nebyl), ale budiž, synátor si to maximálně užil.
Najeli jsme 975 km a já nafotila cca 1200 fotek. Není to moc, ale když máte vedle sebe někoho, kdo pořád brble, tak nemáte moc chuť fotit, ale spíš vraždit.
Ale dost stěžování, nestihli jsme toho plno, protože je tam opravdu hodně památek, ale počasí nám krásně vyšlo a dovolená se nám maximálně vydařila, tudíž musím konstatovat, že jsme nadmíru spokojeni. Tedy alespoň já.
Pár ochutnávek, abych vás navnadila.


Kam až Oko Dohlédne

18. dubna 2016 v 14:50 | Iris
Když už člověk vyleze ten kopec na hrad, tentokrát to byl Potštejn, byl by hřích ten výhled nevyfotit.
Sice ty kopce vždycky vylezu z vyplazeným jazykem a melu z posledních sil, (nechápu, proč hrad musí vždycky stát na tak šíleným kopci......no dobře, tak chápu, ale moje nohy to nechápou) ale až je člověk nahoře, tak pak teprve pochopí, že ten pohled za tu námahu prostě stojí. A já ten pohled přímo miluji, pak už se jen kochám a kochám.
Už aby zase byly prázdniny Smějící se těším se, fakt se těším.


Krápníková nádhera.....

9. října 2015 v 13:57 | Iris
....která se nachází v jeskyni Balcarka.
Už jsem v těch jeskyních byla několikrát, ale pokaždé žasnu, a pokaždé si kladu tu stejnou otázku......"Jak to ta matka příroda dokázala vytvořit" Pokud jste ji zatím nenavštívili, rozhodně doporučuji, stojí to za to a nebudete litovat.
Balcarka se údajně pyšní nejbohatší krápníkovou výzdobou a právem se řadí mezi nejnavštěvovanější jeskyně Moravského krasu. Nachází se jižně od Ostrova u Macochy, při východním okraji vápenců Moravského krasu, v jádru skalnatého meandru Suchého žlebu. Méně už je však známo, že zaujímá významné místo v nejstarší historii právě již zmiňovaného Moravského krasu.


Rozhledna Lázek, Reichlova chata a okolí

4. září 2015 v 18:13 | Iris
Na naši dovolené v Orlických horách jsme si střihly dvě rozhledny, ta první byla cca 2km od našeho místa pobytu. Prvně jsme si plánovali, že tam půjdeme pěšky, ale upřímně, nakonec jsem byla ráda, že jsme tam jeli autem, cesta pěkná, ba nádherná, což o to, ale když člověk celý rok jezdí v autě, pak 2km se mu zdají jako věčnost Smějící se
Nicméně, na místo určení jsme dorazili, ale upřímně přišlo zklamání, bylo nám řečeno, že je možné na rozhlednu vyjít a pokochat se pohledem na okolí, které je mimochodem nádherné, nejen, že tam nikdo nebyl, ale ten bordel, co byl okolo, může udělat jen člověk, který si ničeho neváží. Takové památky by se měli chránit, jednání některých lidí asi nikdy nepochopím. Prošli jsme se tedy okolo rozhledny a vydali se zpátky k autu.


Město Lanškroun

22. srpna 2015 v 10:44 | Iris
První zastávkou na naší dovolené bylo město Lanškroun, pokud tedy nepočítám místo našeho pobytu, vesničku Cotkytle. Po snídani jsme se tedy vydali směr Lanškroun, byli jsme tam coby kamenem dohodil, víc jak 10km jsme nejeli. Zaparkovali jsme na náměstí a já v prvné řadě musela do lékárny, protože jsem si zapomněla v Brně vyzvednout recept, to naštve myslet na dovolené na takový věci, ale co se dá dělat. Pak mi ale hned do oka padla honosná renesanční radnice, která stojí uprostřed rozlehlého čtvercového náměstí, bohužel z jedné části měla lešení, ale i tak se měla čím pyšnit. Než jsme se vydali na další prohlídku města, musela být zastávka u stánku se zmrzlinou.


Jedna vesnička v Orlických horách

15. srpna 2015 v 9:17 | Iris
Vesnička Cotkytle. Ta byla naším domovem po dobu 6 dní. Miluji tyhle horské vesničky, je tam takový klid, čisto, nikdo nikde, jen jeden hafan dával najevo, že jdeme kolem jeho uzemí..............prostě tam, jakoby se čas zastavil i s jedním nádherným srdcem nakonec.
Fotky jsem nafotila při jedné večerní procházce a to hned při té první, protože vzhledem k tomu, že v dalších dnech jsme se už docela nachodili na výletech, další žádná večerní procházka nebyla, neboť v těch vedrech jsme byli rádi, že jsme si odpočinuli na terase hotelu a dali si něco studeného.


Černá Hora - Panorama

24. července 2015 v 17:27 | Iris
Loni jsme byli na dovolené v Jánských lázních a odtud je to na Černou horu co by kamenem dohodil, tudíž nám tento výlet nesměl uniknout a taky že neunikl. Protože jsme ale měli ten den za sebou Neplánovaný infarktový výšlap na Snežku Smějící se na Černou horu jsme se pohodlně nechali vyvézt lanovkou, ovšem na Rozhlednu jsme už zase šlapali po svých a můžu vám říct, že těch 106 železných schodů, které se točí po směru hodinových ručiček, mně dalo docela zabrat, nahoře jsem sotva lapala po dechu, ale ten výhled z 21 metrů vysoké Rozhledny stál opět za to.
Postavili ji v roce 1998 a je zní ohromný, kruhový výhled na Ještěd, Bezděz, Trosky, České středohoří, elektrárnu Chvaletice, na Kunětickou horu, na Orlické hory, Jeseníky s Pradědem, Králický Sněžník a Krkonoše se Sněžkou.
Kochejte se se mnou Usmívající se


Na Sněžce

18. března 2015 v 11:04 | Iris
V předešlém článku jsem popisovala Infarktový Nechtěný výšlap na Sněžku Smějící se
Teď přichází na řadu samotná Sněžka, která je s výškou 1602 metrů nejvyšší horou nejen pohoří Krkonoš, ale také celého Česka. A z ní ten dokonalý a úžasný výhled, ktery nakonec za ten výšlap stál.


Nechtěný výšlap na Sněžku!

12. března 2015 v 13:17 | Iris
Přesně před 13 lety jsem byli na Sněžce a to byl výšlap plánovaný. Ovšem vzhledem k tomu, a na to se prostě nedá zapomenout, jsme si tenkrát oba mysleli, že je to to poslední, co v životě stihneme udělat, tak když jsem loni byli na dovolené v Jánských lázních (odkud je to do Pece pod Sněžkou, co by kamenem dohodil) říkali jsme, že na Sněžku jedině lanovkou. Jo, takový byl plán, ovšem situace byla úplně jiná.
Vzhledem k povětrnostním podmínkám nepouštěli lanovku až na Sněžku, ale jen na Růžovku, čili Růžovou horu. Když jsme vystoupili na Růžovce, zjistili jsme, že na Sněžku je to "JEN" 2,5km, to zas taková dálka není, ale pro toho, kdo celý rok nechodí na tůry, je to prostě záběr a hlavně, ten kopec.....ten kopec. Po rovince to ještě šlo, ale pak začalo stoupání a ty schody, chvilemi to byl infarktový stav. Říkala jsem si, jestli to za to fakt stojí, a ono stojí. Ten výhled je prostě úžasný.
Nicméně, to co nás totálně dostalo bylo, až jsme zase ze Sněžky sešli zpátky dolů na Růžovku. Když jsme se přibližovali k lanovce, tak manžel říká, cituji doslovně "Ty vole, oni tu lanovku snad pustili už nahoru", přišli jsme blíž, vstoupíme dovnitř a manžel "Ty vole, fakt jo"
Já se mohla smíchy potrhat (to už mi bylo hej) mám-li ale být upřímná, nakonec jsem byla moc ráda, že jsme ten výšlap absolovovali a měli tak krásný výlet, který si asi nejvíc užil náš syn, protože ten byl celou dobu v poklusu, a bylo jedno, jestli jdeme směrem hore, nebo směrem dole.


Macocha nebo Macecha!

16. února 2015 v 9:18 | Iris
Loni, když jsme byli na výletě v Moravském krasu, návštívili jsme Punkevní jeskyně a odtud už je jen krůček k pověstné propasti Macocha. Byla jsem tam už několikrát, ale vždy mně ten pohled do té prospasti neskutečně děsí. Je opředen temnou pověstí, ze které mrazí a nejeden lidský život zde byl zmařen.
Při pohledu dolů si říkám, že ten dotyčný, musí mít hodně odvahy, aby skočil a zároveň si musí být jistý, že to nemůže přežít......Ta představa je hrozivá a smutná zároveň.

Pohled do propasti Macocha z horního můstku.

 
 

Reklama